FÉDÉRATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE Secrétariat Général: 13, Place Albert 1 – B 6530 Thuin (Belgium)

Datum zveřejnění platného standardu: 14.4.1995

Shiba Inu

Standard č. 257

Země původu:
Japansko.

Využití:
Lov ptactva a drobné zvěře. Doprovodný pes.

Klasifikace FCI:
Skupina 5 – špicové a primitivní plemena.
Sekce 5 – asijští špicové a příbuzná plemena.
Bez pracovní zkoušky.

Stručný přehled vývoje:
Shiba je prastarým původním japonským plemenem. Slovo shiba znamená něco malého; malého psa. Místem jeho přirozeného výskytu byla hornatá krajina podél Japonského moře, kde byl tento pes používán pro lov ptactva a menší zvěře. Podle míst původu existovaly v rámci plemene nepatrné rozdíly mezi jednotlivými představiteli.

V letech 1868 – 1912 byli do Japonska dováženi lovečtí psi jako angličtí setři a pointři a sportovní lov získal velkou oblibu. Mezi těmito anglickými psy a šibami docházelo k častému křížení. Čistokrevný šiba se stal vzácností a dokonce i v místě jeho přirozeného výskytu se vyskytoval pouze velmi omezený počet zástupců tohoto plemene. Kolem roku 1928 se lovci a vědci začali zajímat o uchování čistokrevného šiby a snažili se udržet několik málo čistých krevních linií. V roce 1934 byl vypracován jednotný standard. V roce 1937 bylo plemeno prohlášeno za přírodní památku a poté bylo šlechtěno a zdokonalováno až k dnešnímu, nám známému vzhledovému typu.

Celkový vzhled:
Malé psí plemeno s vyváženými proporcemi, silně vyvinutými svaly a dobrou sílou kostry. Pevná konstituce, pohyb čilý, valný a líbivý.

Proporce:
Poměr kohoutkové výšky k délce psa činí 10:11.

Povaha:
Věrný ostražitý, velmi bystrý pes.

Hlava:
Lebka široká, líce dobře vyvinuté, výrazný stop s mírně vyjádřenou čelní rýhou. Nosní hřbet rovný; nežádoucí je černá nosní houba. Poměrně silná morda se pozvolna zužuje. Pysky převislé; silný nůžkový skus.

Oči:
Poměrně malé, trojúhelníkovité, tmavě hnědé. Vnější koutek oka je lehce zdvižený.

Uši:
Poměrně malé, trojúhelníkovité, vztyčené, mírně dopředu naklopené.

Krk:
Silný, mohutný, proporcemi úměrný jak k hlavě, tak k tělu.

Tělo:
Hřbet rovný a silný, bedra široká a osvalená. Hrudník hluboký, s přiměřeně klenutými žebry. Břicho vysoce vtažené.

Ocas:
Vysoko nasazený, silný (tlustý), nesený dobře stočený nebo srpovitě. Natažený ocas dosahá svou špičkou téměř k hleznům.

Hrudní končetiny:
Lopatky mírně šikmé, lokty těsně přiléhají k tělu. Končetiny jsou při pohledu zepředu rovné.

Pánevní končetiny:
Stehna dlouhá, bérce krátké, avšak dobře vyvinuté, hlezna silná a velmi mohutná.

Tlapy:
Prsty sevřené a dobře klenuté, polštářky pevné a pružné, drápy tvrdé a přednostně tmavé.

Pohyb:
Lehký a živý.

Srst:
Krycí srst tvrdá a rovná, podsada měkká a hustá. Srst na ocase je poněkud delší a odstávající.

Barva:
Červená, černá s tříslovou, sezamová, černo-sezamová, červeno-sezamová.

• Sezamová: rovnoměrná kombinace bílých a černých chlupů
• Černo-sezamová: černé chlupy převládají nad bílými
• Červeno-sezamová: základní barvu tvoří červená, která je smíchána s černými chlupy

Všechny uvedené barevné rázy musí vykazovat urajiro. Urajiro = bělavá srst po stranách mordy a na lících, na spodní straně mordy, na hrdle, na hrudi a břiše, na spodní straně ocasu a vnitřní straně končetin.

Velikost:
Kohoutková výška u psů: 40 cm; u fen: 37 cm. Tolerance ±1,5 cm.

Vady:
Každou odchylku od výše uvedených požadavků je třeba považovat za vadu a míra závažnosti by měla být přímo úměrná stupni odchylky.

1. bázlivost
2. psi typu fen a feny typu psa
3. předkus a podkus
4. větší množství chybějících zubů

Vylučující vady:

1. nevztyčené uši
2. ocas nesený svěšený, krátký ocas

Poznámka:
Psi by měli vykazovat dvě zřetelně normální varlata, plně sestouplá v šourku.