Klíště – obdivuhodný nepřítel

Klíšťata představují závažný problém pro všechny teplokrevné živočichy, protože jim způsobují nejen kožní obtíže – boláky, ekzémy, alergie – ale především přenášejí mnoho nebezpečných onemocnění. Uveďme jen ty nejnebezpečnější – lymskou boreliozu, tularemii a virovou encefalitidu.

V České republice žije celá řada druhů klíšťat, nejrozšířenější je ale klíště obecné (Ixodes ricinus), které se vyskytuje do nadmořské výšky okolo 600 m, nejvíce v listnatých a smíšených lesích, křovinách, vyšší trávě. V mnohem menší míře se u nás vyskytují další druhy jako klíště lužní (Haemaphysalis concinna), piják lužní (Dermacentor reticulatus) a další.

U klíštěte obecného je na první pohled patrný rozdíl mezi samečkem a samičkou. Sameček je velmi malý, asi 2 – 2,5 mm, rezavě až černě zbarvený a celé tělo má kryté černým pevným štítkem. Samička je větší, asi 3 – 5 mm, žlutočervená. Černý krycí štítek má pouze na jedné třetině těla, kdežto zbytek je kryt pouze pružným kožovitým obalem. Díky němu má samička schopnost zvětšit svůj objem po nasátí až do velikosti hrachu (zhruba 10 mm) – to je pak to známé napité klíště, které vyndáváme z kožichu svých psů nebo nacházíme odpadlé někde na podlaze.

Své hostitele vyhledává klíště pomocí zvláštních orgánů (tzv. Hallerův orgán) na předním páru končetin. Tento orgán je citlivý na teplo a bezpečně za ním klíště vede. Klíště, které najde svého hostitele, vyhledává na jeho těle místa s tenkou kůží, na která si hostitel jen obtížně může dosáhnout. Tam se zachytí pomocí svého ústního ústrojí, skládajícího se ze savého chobotku, páru ostrých kusadel a páru makadel. Na svém místě zůstává někdy i několik dní a saje krev svého hostitele. Protože klíště do ranky vypouští své sliny, aby se krev nesrážela a mohlo ji přijímat po delší dobu, cítí hostitel mírné pálení nebo svědění a podle stupně jeho vlastní citlivosti pak má různé místní kožní obtíže. Dobře víme, že někteří psi mohou mít na místě přisátí i velké hnisavé boláky a následné strupy a vypadanou srst, kdežto u jiných ani nezjistíme, kde vlastně klíště měli.

Po nasátí klíště odpadne a někde na zemi v klidu tráví svou kořist. V hladovění jsou klíšťata mistři. Pokud není na dosah vhodný hostitel, dokáží vydržet na živu bez potravy i několik měsíců.

Životní cyklus klíšťat je obdivuhodný. K oplodnění samičky dojde v okamžiku, kdy je přisátá na svém hostiteli. Možná se vam někdy stalo, že jste psu vyndali klíště a na něm se přidržovalo jiné menší. To byl sameček při pohlavním aktu. Po oplodnění samičky sameček hyne, kdežto samička, která se dostatečně napila krve, aby měla zásobu bílkovin pro vývoj vajíček, odpadne od hostitele a na chráněném místě na zemi naklade až tři tisíce vajíček. Z vajíček se líhnou mikroskopické průsvitné larvy, které si hledají malé hlodavce, aby u nich našly svou první potravu. Jakmile se napijí, odpadnou a v zemi se mění na další vývojové stadium – nymfu. Nymfa vyhledává již větší hostitele – zajíce, kočky, lasičky. Velkým nebezpečím jsou nymfy klíšťat pro domácí ptáky, resp. jejich mláďata. Tělo kuřat, housat nebo káčat ještě nepokryje pevné peří a silná vrstva tuku, ale na velmi jemné kůži je jen nadýchané prachové peří, které pro nymfy neznamená žádnou překážku. Pokud nymfy napadnou malé ptáky ve velkém množství, působí velké alergické reakce, otoky hlavy, očí, zobáků a často vedou až k úhynu bezbranných hostitelů. Napitá nymfa opouští svého hostitele, aby se po několika týdnech přeměny změnila na pohlavně zralého dospělce, který již napadá velké hostitele včetně člověka. Za optimálních podmínek (teplota okolo 25 stupnu Celsia a vzdušná vlhkost alespoň 85%) trvá vývoj klíštěte asi šest měsíců. Ve špatných až několik let (udává se doba až sedmi let!). Z toho je patrné, že oblast, kde se klíšťata jednou vyskytla, je zamořena po velmi dlouhou dobu.

Podmínkou toho, aby mohl vývoj klíštěte proběhnout, je přitomnost tří různých hostitelů. V tom je právě slabina tohoto nepřijemného parazita a šance, jak se ho zbavit nebo alespoň jeho výskyt omezit. Pokud mu v daném prostředí odstraníme mezihostitele (středně velké živočichy), znemožníme mu metamorfozu (proměnu) a zastavíme jeho vývoj. Musíme ale počítat s jeho schopností hladovění, kterou mají jeho všechna vývojová stadia a proto je nutno bránit přístupu mezihostitelů velice dlouho!

Kde jsou klíšťata nejčastější? Především v zanedbaných travních porostech a křovinách. Jsou schopna vylézt zhruba do výšky jednoho metru a tak mohou na procházející zvíře nebo člověka spadnout z nízkých větví stromu nebo i vysokých květin na zahrádce. Bohužel se stala i metlou našich měst právě díky různým zapleveleným plochám, kde se daří nejen vysokým plevelům, jako je lebeda, kopřivy a bodláky, ale které jsou i domovem mezihostitelů – myší, králíků a toulavých koček. Daleko menší je výskyt klíšťat tam, kde jsou trávníky dobře a celoročně udržovány, keře sestříhány a kam nemá přistup žádná havěť.

Nemoci přenášené klíšťaty jsou velmi nebezpečné. Léčit se v počátečních stadiích dá velmi dobře lymská borelioza, protože jde o nemoc vyvolanou bakterií Borrelia burgdorferi – působí tedy včas podaná antibiotika. U psů se tato nemoc projevuje horečkami, bolestivostí kloubů na celém těle, kulháním a celkovou slabostí. Tularemie, ehrlichioza a hemobartoneloza jsou způsobeny krevními parazity a jejich projevem je horečka, slabost, bledost nebo žloutenka sliznic. Nejnebezpečnější je virová encefalitida, zánět mozku způsobený viry. Tento se prakticky léčit nedá, jeho následky jsou strašné a velmi často smrtelné.

K nákaze hostitele může dojít nejen při sání tím, jak klíště vypouští své sliny do rány hostitele, ale i při odstraňování klíštěte. Proto je nutné při vyndávání klíštěte nepoškodit jeho napité tělo a nevytlačit jeho obsah do ranky nebo i na kůži hostitele. Samozřejmě pak klíště nelikvidujeme tím, že ho rozmáčkneme, ale pokud možno ho spálíme (sirkou v popelníku) nebo utopíme v lihu. V krajním připadě stačí i utopení v záchodě – klíště neumí plavat. Místo, odkud bylo klíště odstraněno, je třeba potřít desifenkcí (líh, Jodosol).

Nejlepší prevencí onemocnění přenášených klíšťaty je zabránit jejich přisátí na hostitele nebo, pokud se přisají, způsobit jejich rychlý úhyn dřive, než do rány vypustí hodně slin.

Bohužel, sice existuje mnoho různých preparátů proti vnějším cizopasníkům, ale ty mají jen velmi malou účinnost proti klíšťatům. Pokud děláme výlety do nebezpečných oblastí (lesík, park) jen občas, je účinné před cestou psa postříkat např. Biokillem, Frontlinem. Pokud se ale v zamořeném prostředí pohybuje stále, může částečně pomoci speciální obojek Preventic nebo ampule Tiguvon. A samozřejmě je nutné každý den psa prohlédnout a nalezená klíšťata včas odstranit.

Ing. Hana Petrusová
poradce chovu SIK