Původy japonských psích plemen a osídlení souostroví

Pes je jedno z mála domácích zvířat, které už z předagrikulturní doby žije s člověkem ve společenství ze kterého oba vzájemně těží. To znamená, že pes nesloužil člověku jednostranně jako zdroj výživy a surovin, jako je tomu u tzv. probiózy (komensalismus), kde pouze jedna strana má výhody, druhá ale není znevýhodněna. Člověk a pes žili dohromady v symbióze a tvořili tým tím, že chodili společně na lov a každému z nich se hodily schopnosti toho druhého.

Pes (canis familiaris) byl člověkem domestikován mezi 14.000 a 12.000 lety před naším letopočtem. Od té doby doprovázel pes člověka při jeho osídlování zeměkoule. A tak doprovázel také ty migranty, kteří jako první osídlili japonské ostrovy. Tito psi, kteří přišli s prvními přistěhovalci do Japonska, byli prapředky dnešních různých japonských plemen.

Každý lidský nebo zvířecí jedinec má genetický "otisk prstu", podle kterého se dá identifikovat. Genetika pro to používá odborný výraz polymorfismus ("mnohotvárnost") čímž jsou myšleny variace (mutace) genu na určitém místě genu (locus), které se shlukují do určitého vzoru. Tyto individuální vzory se zase dají zařadit do větších skupin, např. genetické vzory psů jistého lokálního plemene. Variabilita genů je o to větší, čím více dojde ke smíšení s jinými plemeny.

Genetické vzory prozrazují genealogické příbuzenství přes velké vzdálenosti. Když lze prokázat obdobné vzory v rozdílných lokalitách, můžeme z toho vyvodit, že došlo ke stěhování z jednoho místa na druhé. Toto je možné určit též s velkými časovými odstupy a přes velké vzdálenosti. V genetice mluvíme v této souvilosti o geografických proudech genových ("gene flows").

V Japonsku zrekonstruoval na základě proudů genových japonských psích plemen osídlení ostrovní říše genetik Yuichi Tanabe, emeritní profesor na Gifské univerzitě (Gifu University). Za tím účelem podrobil polymorfismus krevní bílkoviny biochemické analýze u více než 3.600 evropských a asijských psů čtyřiceti plemen.

Profesor Tanabe zkoumal v roce 1991 deset z jedenácti domácích japonských plemen (viz mapa):

–	hokkaido (ainu)
–	akita
–	kai
–	kishu
–	shikoku
–	ryukyu (yanbaru a ishigaki)
–	shiba se čtyřmi lokálními variantami: shinshu, san'in, mino a akita shiba (jomonová shiba)

Kromě toho vzal nazřetel 8 lokálních populací:

–	na Ryukyu (Nansei) ostrovech mezi Japonskem a Taiwanem: tanegashima, yakushima, amamioshima, okinawahonto a iriomotejima
–	na ostrovech mezi Japonskem a Koreou: iki a tsushima
–	na poloostrovech Shima a Kishu: mie hunting dogs (shima a nanto)

Dohromady byl prozkoumán genový vzor krevní bílkoviny u 1.663 psů. Vzory těchto psů byly porovnány se vzory psů z Taiwanu, Koreji, Číny, Evropy, Ruska a Bangladéše. Ukázala se blízká genetická příbuznost mezi psy, kteří žijí v Japonsku na Okinawě a Hokkaidu a na Taiwanu; a také mezi psy japonského hlavního ostrova a psy v Koreji.

Tyto výsledky, dohromady s dalšími archeologickými výzkumy, podle prof. Tanabe poukazují na to, že psi přišli do Japonska před několika tisíci lety ze dvou směrů:

–	před 8.000 až 9.500 lety s lidmi jomonové kultury z jihovýchodní Asie, včetně Taiwanu a jižní Číny
–	a před 1.700 až 2.300 lety se stěhováním národa Yayoi ze severozápadu přes korejský poloostrov.

Většinu dnešních japonských psů můžeme považovat za zkřížení obou těchto skupin, ačkoliv u psů hokkaido a ryukyu (viz snímky) se zdá, že převládají dědičné vlohy starších psích plemen.

Později rozšířil prof. Tanabe a další japonští vědci bylo výzkumy na 5.000 psů a ještě větší území osídlení. Potvrdily se výsledky zkoumání z roku 1991 a ještě se upřesnily. Do těchto nových analýz japonských plemen byl zahnout také mikawa inu. Navíc se zjistilo, že shiba prokazuje nejmenší genetické proměny.

Studie prof. Tanabe a jeho kolegů byly zveřejněny ve vědeckých odborných časopisech, a to:

• K. S. Kim, Y. Tanabe, C. K. Park, and J. H. Ha: Genetic Variability in East Asian Dogs Using Microsatellite Loci Analysis, Journal of Heredity, Vol. 92, pp. 398-403 (2001)
• Kaoru Tsuda, Yuichi Tanabe et al.: Extensive interbreeding occurred among multiple matriarchal ancestors during the domestication of dogs: Evidence from inter- and intraspecies polymorphisms in the D-loop region of mitochondrial DNA between dogs and wolves, Genes & Genetic System, Vol. 72, pp. 229-238 (1997)
• Hiroshi Fujise, Yuichi Tanabe et al.: Incidence of Dogs Possessing Red Blood Cells with High K in Japan and East Asia, The Journal of Veterinary Medical Science, Vol. 59, pp. 495-497 (1997)
• H. Fujise, N. Hishiyama, H. Ochiai: Heredity of red blood cells with high K and low glutathione (HK/LG) and high K and high glutathione (HK/HG) in a family of Japanese Shiba Dogs, Experimental Animals, Vol. 46, pp. 41-46 (1997)
• N. Okumura, N. Ishiguro et al.: Intra- and interbreed genetic variations of mitochondrial DNA major non coding regions in Japanese native dog breeds (Canis Familiaris), Animal Genetics, Vol. 27, pp. 397-405 (1996)
• Yuichi Tanabe: Phylogenetic studies on the Japanese dogs, with emphasis on migration routes of the dogs, in: Japanese as a Member of the Asian and Pacific Populations, ed. Kazuro Hanihara, pp. 160-173, Kyoto 1992
• Yuichi Tanabe: The origin of Japanese dogs and their association with Japanese people, Zoological Science, Vol. 8, No. 4, pp. 639-651 (1991)
• Y. Tanabe, K. Ôta, S. Ito et al.: Biochemical-genetic relationships among Asian and European dogs and the ancestry of the Japanese native dog, Journal of Animal Breeding and Genetics, Vol. 108, pp. 455-478 (1991)
• Y. Maede, Y. Amano et al.: Hereditary high-potassium erythrocytes with high Na, K-ATPase activity in Japanese shiba dogs, Research in Veterinary Science, Vol. 50, pp. 123-125 (1991)
• Yuichi Tanabe: Genetic relationships among dog breeds with special reference to Asian dog breeds studied by biochemical polymorphisms of blood proteins, Progress in clinical and biological research 344, pp. 619-637 (1990)
• Y. Hashimoto, T. Yamakawa and Y. Tanabe: Further studies on the red cell glycolipids of various breeds of dogs. A possible assumption about the origin of Japanese dogs, Journal of Biochemistry, Vol. 96, Issue 6, pp. 1777-1782 (1984)

© Dr. Holger Funk 2004