back

 Původy japonských psích plemen a osídlení souostroví 

Pes je jedno z mála domácích zvířat, které už z předagrikulturní doby žije s člověkem ve společenství ze kterého oba vzájemně těží. To znamená, že pes nesloužil člověku jednostranně jako zdroj výživy a surovin, jako je tomu u tzv. probiózy (komensalismus), kde pouze jedna strana má výhody, druhá ale není znevýhodněna. Člověk a pes žili dohromady v symbióze a tvořili tým tím, že chodili společně na lov a každému z nich se hodily schopnosti toho druhého.

Pes (canis familiaris) byl člověkem domestikován mezi 14.000 a 12.000 lety před naším letopočtem. Od té doby doprovázel pes člověka při jeho osídlování zeměkoule. A tak doprovázel také ty migranty, kteří jako první osídlili japonské ostrovy. Tito psi, kteří přišli s prvními přistěhovalci do Japonska, byli prapředky dnešních různých japonských plemen.

Každý lidský nebo zvířecí jedinec má genetický "otisk prstu", podle kterého se dá identifikovat. Genetika pro to používá odborný výraz polymorfismus ("mnohotvárnost") čímž jsou myšleny variace (mutace) genu na určitém místě genu (locus), které se shlukují do určitého vzoru. Tyto individuální vzory se zase dají zařadit do větších skupin, např. genetické vzory psů jistého lokálního plemene. Variabilita genů je o to větší, čím více dojde ke smíšení s jinými plemeny.

Genetické vzory prozrazují genealogické příbuzenství přes velké vzdálenosti. Když lze prokázat obdobné vzory v rozdílných lokalitách, můžeme z toho vyvodit, že došlo ke stěhování z jednoho místa na druhé. Toto je možné určit též s velkými časovými odstupy a přes velké vzdálenosti. V genetice mluvíme v této souvilosti o geografických proudech genových ("gene flows").

V Japonsku zrekonstruoval na základě proudů genových japonských psích plemen osídlení ostrovní říše genetik Yuichi Tanabe, emeritní profesor na Gifské univerzitě (Gifu University). Za tím účelem podrobil polymorfismus krevní bílkoviny biochemické analýze u více než 3.600 evropských a asijských psů čtyřiceti plemen.

Profesor Tanabe zkoumal v roce 1991 deset z jedenácti domácích japonských plemen (viz mapa):

hokkaido (ainu)
akita
kai
kishu
shikoku
ryukyu (yanbaru a ishigaki)
shiba se čtyřmi lokálními variantami: shinshu, san'in, mino a akita shiba (jomonová shiba)

Kromě toho vzal nazřetel 8 lokálních populací:

na Ryukyu (Nansei) ostrovech mezi Japonskem a Taiwanem: tanegashima, yakushima, amamioshima, okinawahonto a iriomotejima
na ostrovech mezi Japonskem a Koreou: iki a tsushima
na poloostrovech Shima a Kishu: mie hunting dogs (shima a nanto)

Dohromady byl prozkoumán genový vzor krevní bílkoviny u 1.663 psů. Vzory těchto psů byly porovnány se vzory psů z Taiwanu, Koreji, Číny, Evropy, Ruska a Bangladéše. Ukázala se blízká genetická příbuznost mezi psy, kteří žijí v Japonsku na Okinawě a Hokkaidu a na Taiwanu; a také mezi psy japonského hlavního ostrova a psy v Koreji.

Tyto výsledky, dohromady s dalšími archeologickými výzkumy, podle prof. Tanabe poukazují na to, že psi přišli do Japonska před několika tisíci lety ze dvou směrů:

před 8.000 až 9.500 lety s lidmi jomonové kultury z jihovýchodní Asie, včetně Taiwanu a jižní Číny
a před 1.700 až 2.300 lety se stěhováním národa Yayoi ze severozápadu přes korejský poloostrov.

Většinu dnešních japonských psů můžeme považovat za zkřížení obou těchto skupin, ačkoliv u psů hokkaido a ryukyu (viz snímky) se zdá, že převládají dědičné vlohy starších psích plemen.


Později rozšířil prof. Tanabe a další japonští vědci bylo výzkumy na 5.000 psů a ještě větší území osídlení. Potvrdily se výsledky zkoumání z roku 1991 a ještě se upřesnily. Do těchto nových analýz japonských plemen byl zahnout také mikawa inu. Navíc se zjistilo, že shiba prokazuje nejmenší genetické proměny.

Studie prof. Tanabe a jeho kolegů byly zveřejněny ve vědeckých odborných časopisech, a to:

© Dr. Holger Funk 2004

top