Také to se stává na výstavách

Ve čtvrtek, 29. května 2003 jsme se ráno vydali na cestu do Dortmundu na Světovou výstavu psů, jednu z největších výstav, která trvala tři dny. Byl nádherný den, v Německu svátek, a už při příjezdu se tvořily dlouhé kolony aut s návštěníky z celé Evropy. Viděli jsme auta milovníků psů z Finska po Španělsko, z Balticka a východní Evropy, také hodně aut z České republiky. Lidé i psi byli plni očekávání a neměli být zklamáni: na obrovské výstavní ploše byla spousta nádherných zvířat, lidé byli přátelští, rámcový program byl výborný. Nás zajímali především severské rasy, protože to byla báječná příležitost vidět psy in natura, které jsme doposud znali jen z knih: lundehund, grónský pes, shikoku a další, nevěděli jsme, kam koukat nejdřív.

V dobré náladě, hlavu plnou zážitků, jsme se odpoledne vydali na zpáteční cestu na parkoviště. Mezitím se udělalo horko 28°-30° C. Před naším odjezdem jsme se ještě v autě posilnili přivezeným jídlem a pitím. Najednou jsme slyšeli rozčilenou diskuzi mezi jinými řidiči a strážci parkoviště. Jak jsme brzy zjistili, nutili řidiči strážce parkoviště něco podniknout, protože v některých autech byli zavřeni psi a při těchto teplotách byli již blíže smrti než životu. Jejich majitelé auto ráno postavili do stínu, psy tam nechali, aby si v klidu mohli výstavu prohlédnout a nemysleli na to, že země se točí a v autech se teplota zvyšuje. Strážci parkoviště všem vysvětlovali, že tyto situace se opakují při každé výstavě, že policie je informována, ale nemůže nijak zakročit a že Spolek pro ochranu zvířat každý rok apeluje, ale bez úspěchu.

Úplně vystřízlivělí a deprimovaní jsme se vydali na cestu domů. Nejraději bychom už na žádnou takovou výstavu nešli. Jak někdo může jít obdivovat psy na výstaviště, když jiní, v hrozném utrpení, pochází v autě? Nechodit na další výstavy není samozřejmě východisko, ale co se dá dělat jinak? Apelovat na zdravý rozum některých spoluobčanů zřejmě nejde. Ještě týdny po výstavě námi otřásá vztek. Ale vlastně zbývá jen jediné: doufat, že při každé další výstavě bude špatné počasí.

Holger & Michaela Funkovi