Pes jako symbol štěstí: Den psa v Japonsku a reliéf na Karlově mostě v Praze

V Japonsku existuje Den psa hned dvakrát: jednou jako pevné datum, podruhé jako pohyblivý svátek. Původ a význam těchto dní je úplně rozdílný.

Den psa jako pevné datum je každoročně 1.11. Je to moderní vynález japonského průmyslu produkujícího potřeby pro psy. Datum bylo vybráno takto: V každé řeči štěká pes jinak. U nás štěká "haf haf", v němčině "wau wau", v angličtině "woof woof" a v japonštině "wan wan". Proto že v japonštině "wan" zní foneticky jako výslovnost anglického "one" (pro jedničku), zbylo zvoleno datum 1.11. jako Den psa (wan wan wan – one one one – jedna jedna jedna). Tento den není tedy ničím jiným, než součást komerční prodejní strategie.

Úplně jinak se to má se Dnem psa jako pohyblivým svátkem. Ten má stoletou tradici a sahá až k čínskému atrologickému kalendáři, kterým je určován charakter a budoucnost člověka. Tento kalendář spočívá v komplikovaném systému počítání roků, měsíců, dní a hodin pomocí 5 elementů a 12 zvířecích znamení. Známá jsou především znamení (tygra, opice, psa atd.). Je jich dvanáct a každý z nich dává roku svoje jméno. Tak byl rokem psa například rok 1994 a bude jím také příští rok 2006. V 6. stol. našeho letopočtu převzali Japonci z Číny tento kalendář a integrovali ho do domácího šintoistického náboženství. V Japonsku (a také v Číně) je tento astrologický kalendář (kanshi nebo eto) používán spolu s oficiálním gregoriánským kalendářem.

Také tradiční Den psa ("Inu no hi") v Japonsku se vztahuje k čínském kalendáři. Není fixován na určité datum v roce, ale individuálně slaven těhotnými ženami. V Japonsku není pes, jako v Číně, jen symbolem věrnosti, nýbrž je též symbolem šťastného a bezbolestného porodu, protože podle všeobecného mínění feny přivádí na svět bez komplikací více štěňat. Z tohoto důvodu slaví mnoho žen v Japonsku v některé úterý v pátém a v devátém měsíci těhotenství Den psa tím, že si okolo břicha ovinou dlouhý kuslátky (iwata-obi), na které je vyšit pejsek. Tímto rituálem má být přivolán šťastný porod. Iwata-obi je z bavlny a v národních barvách červeno-bílá (viz obrázek).

Prominentním příkladem tohoto rituálu oslavy Dne psa byla korunní princezna Masako. Za přítomnosti svého manžela, korunního prince Naruhito, a doprovázena dvorními dámami si v pátém a devátém měsíci těhotenství ovinula v paláci Togu v Tokiu šerpu (obi). Jinak než obyčejná iwata-obi se nosí tato šerpa přes tradiční kimono (viz obrázek). Obi korunní princezny bylaz hedvábí, dlouhá 4,5 m, a byla darem císaře Akihito. Japonská media informovala obšírně o této ceremonii, která nakonec dospěla k očekávanému šťastnému konci: 1.12.2001 se po osmi bezdětných letech narodila princezna Aiko.

Japonky mají ještě možnost Den psa slavit v Suitengu svatyních. Jedna z těchto svatyní stojí v Tokiu. Tato svatyně z 12. století je speciálně věnována Dnu psa. Ženy se v ní modlí za plodnost a šťastný porod, ale také za ochranu před povodněmi (Suiten je zároveň bohyní vody). U vchodu k oltáři stojí bronzová socha feny se štěňátkem. Sáhnout si nahlavičku štěňátka znamená štěstí pro budoucí miminko a celou rodinu. Jak je na obrázku vidět, je hlavička pejska úplně vyleštěná od častého dotýkání.

Pozoruhodné je, že také v České republice máme zobrazeného psa, který má při doteku přinášet štěstí. Jedná se o reliéf na Karlově mostě v Praze, který každý návštěvník Prahy zná. Není ale zas tak dalece známo, jak k tomuto zvyku došlo, a co pes představuje.

Reliéf patří k soše sv. Jana z Nepomuku, která byla v roce 1683 jako první ze všech soch postavena na Karlově mostě. Nachází se na levé straně podstavce, vpravo je jiný reliéf. Pozadí vzniku této sochy je smíšení legendy s historickými událostmi, které jsou profání. Historii pomineme.

Podle legendy byl Nepomuk zpovědníkem královny Žofie, manželky krále Václava IV. Václav byl velice žárlivý a popudlivý muž a chtěl se proto bezpodmínečně dozvědět, z čeho se zpovídala jeho žena Žofie. Ale Nepomuk ani po krutém mučení zpovědní tajemství neprozradil a tak ho dal král v roce 1393 svrhnout z mostu do Vltavy.

Oba reliéfy na podstavci sochy znázorňují tyto události. Na levém je vidět v pozadí zpovědnici, v popředí stojí muž v rytířském brnění (asi Václav) se psem. Pravý reliéf ukazuje shození Nepomuka do Vltavy, vpředu je matka s dítětem, které chrání, jako obraz biblického vraždění neviňátek králem Herodem. Oba motivy, pes a vraždění dětí, mají znázorňovat krutý charakter krále. Pes byl zvolen proto, protože se Václav, jako náruživý lovec, rád obklopoval ostrými psy. Podle jiné legendy měli být lovečtí psi krále příčinou smrti jeho první manželky, královny Johany. Psi měli být přitomní vložnici v noci 31.12.1386 na hradě Karlštejn a když v důsledku zlého snu náhle vyskočila z postele, měli se na ní vrhnout a pokousat ji k smrti.

Všechny tyto legendy jsou většině tuzemských a zahraničních turistů asi neznámé. Všeobecně známá je jen pověra, že se splní přání tomu, kdo se reliéfů dotkne levou rukou a přitom si něco přeje. Tato přání mají turisté tak často, že oba reliéfy, podobně jako psi v Suitengu svatyni, jsou již zcela oblýskané.

Legenda o sv. Janu z Nepomuku spolu s obyčejem dotýkání se nemá jen vnější podobnost s rituálem a psími soškami v Tokiu. I sv. Jan Nepomucký je patronem nejen mlčenlivosti a mostů, ale chrání též před povodněmi. Jak jsme zmínili výše, i těhotné ženy ve svatyni Suitengu se modlí také za ochranu před povodněmi. Můžeme si myslet, že jsou tyto podobnosti čistě náhodné, nepopiratelné je však, že pes je univerzálním symbolem štěstí. Jeho pozitivní symbolická síla je tak velká, že i původní negativní význam je zapomenut a obrácen v opak. Dnes má pes na reliéfu u nohou Jana Nepomuckého přinášet štěstí a plnit přání.

© Dr. Holger Funk 2005